Svět Aqualune byl vždy místem, kde spolu tančila voda a život. Jeho plovoucí ostrovy líně pluly po mořích třpytivé modři, spojené proudy, které zářily jako lana tekutého hvězdného světla. Děti si hrály u křišťálových tůní a starší lovili ryby ze stříbrných řek, které jiskřily i o půlnoci. Voda nebyla v Aqualune jen zdrojem, byla tepem celého světa. Ale ten tep začal slábnout. Nikdo si toho zpočátku nevšiml. Několik podivných bublin vystupujících z hlubokých jezer. Skvrna kalné vody blízko doků. Fontána, která prskala místo aby zpívala. Starší to odbyli, věřící, že příro